Každý z nás má strach,jen není tak lehké to přiznat.Každý co teď čte tento příspěvěk má z něčeho strach,ať je to nějaká nevysvětlitelná fóbie nebo strach z pavouků a z výšek.A víte co? je to naprosto normální.Vždyť si představte jak by to tu vypadalo,kdyby se lidi ničeho nebáli.Můžete se snažit s ním vypořádat jak moc jenom chtete,no zničíte jeden,příjde další.Lidi se občas bojí přiznat,že se něčeho bojí,protože by ztratili tu svou nezničitelnou masku.Někteří se za to dokonce stydí,ale kdyby se dívali kolem sebe,zjistili by jednu věc: ''Všichni jsme si rovnocení,nikdo není lepší nebo horší.Jsme jen lidi,každý z nás má strach.a nikdo by se nikdo neměl ze strachu z prohry,vyřadit ze hry.A hlavně,každý má z něčeho strach''
Jinak jen tak pro upřesnění,strach je druh emoce,vznikájící jako reakce na určité nebezpečí.
Je možné,že lidi kolem vás,blízcí,kamarádi vás budou odrazovat od toho ,co vás baví,někdy to myslí dobře,no někdy se jen moc strachujou a zbytečně vám ničí sny.Tím chci vlastně říct je něco,čím by se měli řídit všichni,ne protože jsem to zrovna teď napsala do tohohle článku který je prakticky o ničem,ale protože máte svou hlavu a sami víte co chcete ,
Pro poslední část článků,jsem se rozhodla napsat svůj strach.Sami uvidíte,že není jedna věc které se bojím,která mi nahání husí kůži po celém těle.
Mám pro vás jednu otázku,pamatujete si tu čarodějnici z Disney pohádky "Sněhurka a 7 trpaslíků". ?
Tak ta patří do kategorie věcí co mě děsí už od malička.Ano,vydrželo mi to do mých 15 a řekla bych,že ještě dlouho vydrží.Pořád vidím ten její obličej,proboha i teď mám husinu.
Strach z výšek.Taky patřím k těm 80% populace světa co se bojí výšek.Proto pro mě opravdu nebyl dobrý nápad jet v 8 třídě na škoní výlet do lanového centra.Buďte rádi,že jsme mě tam neviděli,když na to vzpomínám nemůžu se přestat smát,ale v tu chvíli mi do smíchu nebylo.Ikdyž jsme měla ty popruhy,hrozně jsem se bála,že spadnu.Takže bylo už na začátku jasný,že v půlce zavolám na nějakýho týpka co to tam obsluhuje,ať mi prosím pro lásku boží donese žebřík.
Ale největší strach mám z toho,že nějakým způsobem ztratím mé přátele,blízké,rodinu.U té rodiny to je trochu jinak,protože když se pohádte se sestrou nebo mamkou,tak v mým věku to nedopadne nikdy tak,že byjste se už nikdy nebavili a zrušili kontakt.Přece s nima musím žít,takže ledy povolí tak i tak.
Mám spíš strach z toho,že zůstanu sama,že kolem sebe nebudu mít žádný kamarády.A to si nebudem nic nalhávat,bylo by to hrozný.Ale vím,že by to nebylo mou vinou,zní to asi divně,ale já jsem opravdu hodná a vždycky se snažím přemýšlet nad tím co řeknu,aby to někomu neublížilo.
Tak já doufám,že se vám tento bezsmyslu článek líbil a brzo se uvidíme u dalšího:) mějte se krásně a jak by řekl Hoggy,skládejte básně (ten kluk by si to měl patentovat,je to chytlavý:D)
P.S. Klidně mi můžete napsat,jestli by se vám podobný články líbily,nebo klidně napsat vlastní nápad na článek:)
Žádné komentáře:
Okomentovat